Jmenuji se Jana Sára Mei a jsem žena, která dlouho hledala svou hodnotu a místo v životě.

Prošla jsem různými cestami učení moudrých filosofií, až jsem pochopila, že žádné knihy, učitelé a učení, nenahradí poznání SEBE SAMA.

Od mala jsem v druhých hledala ujištění, že já sama, mé nápady a jednání jsou v pořádku.

Toužila jsem po bezpodmínečném přijetí rodičů, v dětství zejména od táty.

Pocit nedostatečnosti, že nejsem dost dobrá, dost hodná na mě tlačil neustálou snahou vynikat.

A tak jsem chtěla být dobrá ve škole a ve sportu; být obětavá kamarádka, být poslušná a hodná dcera, být všeobjímající učitelka ve škole a vždy naslouchající lektorka jógy; být vždy chápající partnerka.

Prostě být pro druhého vždy k dispozici.

Takovým způsobem jsem pokračovala mnoho let.  Až jednou přišlo – absolutní vyčerpání, zhroucení a strach z psychické nemoci.

Byla jsem matka samoživitelka, s nenaplněným vztahem, oddaná a pečující dcera, sestra i podnikatelka, vytvářející prostor pro ostatní, kde mělo být všem dobře a přitom… sama jsem byla na dně.

To byl moment, kdy se fasáda rozbila a začal silný impuls k proměně. Během následujících pěti let jsem se rozhodla opustit vše, co jsem dosud vytvořila a držela se toho zuby nehty:

• Místo nekonečných meditačních setkání a klanění se guruům, jsem si našla dobrou psychiatričku, která mě netlačila do léků, ale naslouchala mi a já ji.

• Ukončila jsem dlouholetý přátelský a partnerský obchodní vztah, který pro mě byl důležitý, ale již dlouhou dobu byl nezdravý.

• Rozhodla jsem se vzít své nitro z gruntu a konečně si přiznala, že vše,
co vnímám venku je jen odrazem mého vnitřního prožívání.

• Našla jsem si pomoc a podporu u druhých žen a procházela s nimi hlubiny a výšiny mého vnitřního já, což byla neuvěřitelně inspirující cesta sebepoznání a sebeléčení. Toto trvalo dva roky a byla to pro mě každodenní práce.

V této době začala moje bdělá komunikace se sebou jako s Bytím, což mi umožnilo se začít osvobozovat z konceptů mysli a já poznala, že takto mohu komunikovat i s druhými.
Zároveň odpadlo poslední pouto k sobě samé jako ne dost dobré dívce, která se celý život snaží dost dobrá být.

• Opustila jsem rušný život v Praze, přestěhovala se na vesnici na jižní Moravě a vybrala jsem si nové jméno.

Tyto změny neznamenaly, že situace nebo lidé, které jsem opustila, byli špatní. Ale znamenaly ukončit nefunkční věci, které mi už nesloužily a nebylo mi v nich z nějakého důvodu dobře. Ten důvod vždy spočíval ve mně, protože se jednalo o mě, o mé vnímání. Tento zásadní krok upřímnosti k sobě mi pomohl vymanit se z pocitu, že jsem závislá na vnějším světě, pomohl mi pojmenovat si vlastní hodnotu či nehodnotu a najít odvahu být autentická a žít sebe, tak aby mi bylo dobře a svobodně.

A ta cesta stále pokračuje a já ji s tebou sdílím jako princip JÁ A NE TI DRUZÍ. A mám radost, když také nacházíš svou svobodu.