Jmenuji se Jana Sára Mei a jsem žena, která dlouho hledala svou hodnotu a místo v životě.

Prošla jsem různými cestami učení moudrých filosofií, až jsem pochopila, že žádné knihy, učitelé a učení, nenahradí poznání SEBE SAMA.

Od útlého věku jsem ve druhých hledala ujištění, že já sama, mé nápady a jednání jsou v pořádku.

Možná znáte ta moudra typu „To víš, život není peříčko„ nebo „Abys něco dokázala, musíš se hodně snažit (tvrdě pracovat??)“. Tato rčení mě postupně vedla k žití nekomfortního, ale zdánlivě „normálního“ života.

Takovým způsobem jsem pokračovala mnoho let. Poctivě jsem se snažila, usilovně zvládala jeden nelehký krůček za druhým, protože „co mě nezabije, to mě přeci posílí“.

Až jednou přišlo něco ke mně – absolutní vyčerpání a zhroucení.

Byla jsem matka samoživitelka, s nenaplněným vztahem, oddaná a pečující dcera, sestra i podnikatelka, vytvářející prostor pro ostatní, kde mělo být všem dobře a přitom… sama jsem byla na dně.

Tyto změny neznamenaly, že situace nebo lidé, které jsem opustila, byli špatní. Ale znamenaly ukončit nefunkční věci, které mi už nesloužily a nebylo mi v nich z nějakého důvodu dobře. Ten důvod vždy spočíval ve mně.

To byl moment, kdy se fasáda rozbila a začal silný impuls k proměně. Během následujících pěti let jsem se rozhodla opustit vše, co jsem dosud vytvořila a držela se toho zuby nehty:

• Místo nekonečných meditačních setkání a klanění se guruům, jsem si našla dobrou psychiatričku, která mě netlačila do léků, ale naslouchala mi a já ji.

• Ukončila jsem dlouholetý přátelský a partnerský obchodní vztah, který pro mě byl důležitý, ale již dlouhou dobu nezdravý.

• Rozhodla jsem se vzít své nitro z gruntu a konečně si přiznala, že vše, co vnímám venku je jen odrazem mého vnitřního prožívání.

• Spolupráce se dvěma úžasnými ženami mi pomohla prozkoumat hlubiny a výšiny mého vnitřního já, což byla neuvěřitelně inspirující cesta sebepoznání a sebeléčení. Toto trvalo dva roky a byla to pro mě každodenní práce.

V této době začala moje bdělá komunikace se sebou jako s Bytím, což mi umožnilo se začít osvobozovat z konceptů mysli a já poznala, že takto mohu komunikovat i s druhými.
Zároveň odpadlo poslední pouto k sobě samé jako ne dost dobré dívce, která se celý život snaží dost dobrá být.

• Opustila jsem rušný život v Praze a přestěhovala se na vesnici na jižní Moravě a dokonce si změnila i svoje jméno.

Tyto změny neznamenaly, že situace nebo lidé, které jsem opustila, byli špatní. Ale znamenaly ukončit nefunkční věci, které mi už nesloužily a nebylo mi v nich z nějakého důvodu dobře. Ten důvod vždy spočíval ve mně. Tento zásadní krok upřímnosti k sobě mi pomohl vymanit se z pocitu, že jsem závislá na vnějším světě, pomohl mi pojmenovat si vlastní hodnotu a být tou nejlepší verzí sama sebe, ve které se cítím opravdu dobře a svá.